Nutno uznat, že vedení klubu mělo zájezd zorganizované perfektně. Po příletu na hráče, novináře, vedení a další hosty čekaly autobusy, které nás odvezli na hotely. Hráče samozřejmě jinam, aby měli více soukromí a aby byli blíž ke stadionu. My jsme byli ubytováni v centru Soluně v hotelu Holiday Inn. Do čtvrtečního utkání jsme měli dostatek času na prohlídku města, nákup suvenýrů (hlavně fotbalových a také tekutých) a psychickou přípravu na zápas.

Celkem zajímavým faktem bylo, že sehnat suvenýry bylo opravdu umění. Teda alespoň v centru. Jeden krámek na pěti kilometrech se mi zdál málo, na zemi, kde je fotbal relativně hodně populární až fanaticky uctívaný. Ovšem při naší čtvrtečně - odpolední návštěvě stadionu P.A.O.K. nás uchvátil nádherný obchod se suvenýry nazvaný Megastore. Dvě pěkné prodavačky (bohužel nechtěly vyfotit, při focení prodejny utíkaly za roh :)) Takovouto prodejnu jednou mít, to by byla nádhera!!! Suvenýry jako trička, dresy, teplákové soupravy, vlaječky, skleničky, klíčenky, přívěšky.... prostě já nevím co všechno ještě. Oči fotbalového fanouška jen přecházely. Sice to trošku vypadalo jak v nějakém retro, ale tuhle atmosféru navozovaly černobílé soluňské barvy... Udělali jsme jim kšeft a už se těšili na bouřlivou atmosféru. Stadion, který nám tak trochu připomínal Strahov, se jmenuje Thumba, což česky znamená Hrobka. Leží uprostřed hustě obydlené čtvrti, ve spleti uliček, kde se divoce prohání troubící automobily, ječící skútry a kde chodec nemá téměř šanci.

Když se setmělo, život a ruch ve městě se zvětšoval. A my jsme vyrazili autobusem s policejním doprovodem na stadion. Tam nás pořadatelé od autobusů vyzvedli a doprovodili rovnou na místa, odkud jsme sledovali utkání. Výhled jsme neměli špatný, pod hlasatelskými kabinami na prostředku hlavní tribuny. Hodinu před zápasem byla "Hrobka" ještě prázdná, ale postupně se zaplnila až na pěkných 14 tisíc diváků.

Řekové jsou velice temperamentní, takže hluk vydávali solidní. Sotva jsme se ozvali my, tak po nás startovali a ohlíželi se i důstojní hosté ve V.I.P. lóžích :))). Možná, že bylo naše štěstí, že jim naši hoši darovali takovou výhru. Třeba by se po porážce na nás dívali jinak. K průběhu utkání se moc vracet nechci, všichni jste to asi viděli, utrhli jsme si v Evropě pěknou ostudu. Snad je všechno zlé i k něčemu dobré. Fandové domácích mě uchvátili vytrvalým skandováním, zpíváním chorálů a klubových hymen, každou branku oslavili bengálským ohněm, až to lezlo i sudímu krkem.

Byli jsme rádi, že už je konec, protože chvílema byl výkon zralý na ručník. Policie a pořadatelé nás pozdrželi na stadionu až do té doby, dokud z okolí stadionu nezmizel poslední Soluňský fanda a my pak vyrazili na letiště. Cestou jsme rozebírali přičiny porážky, novináři datlovali články do notebooků. Brzo nad ránem jsme pak přistáli na ruzyňském terminálu. Doufáme, že odveta dopadne alespoň důstojněji, když už nemáme žádnou šanci postoupit.