Jak už jsem psala, v devět ráno jsme naskočili do našeho exkluzivního vozu bílé barvy, naložili dostatek svačiny, oblečení a dobré nálady a s mapou na klíně jsme vyrazili na výlet (také se vám vybavuje asociace z Teletubbies?). A protože jsem si prosadila svou, tak jsme před samotným zápasem zajeli do nádherného městečka Jindřichův Hradec, kde jsme se zhruba hodinu věnovali místním historickým památkám. Naladěni však na sportovního ducha jsme se moc nezdrželi a už za 30 minut jsme seděli na lavičkách u fotbalového hřiště v Žirovnici. Snad kromě žlutých dresů jsem se těšila na vyhlášenou klobásu, která letos předčila chuť klobásy na Žižkově, prostě mňamka. Přiložila bych i fotografii z labužnického posezení, ale syslovské tváře by vás mohly odradit číst řádky dále.

Ještě, že jsme si s sebou vzali deštníky. Stalo se snad ten den tradicí, že jsme při každém zápasu min. dvakrát roztahovali deštník, abychom se pod ním ukryli před studeným deštěm. A protože na nás pozapomnělo sluníčko, tak jsme se museli posilnit a zahřívat různými nápoji. Já, jako vylosovaný řidič, skončila u kávy, co naplat, příště si to vyberu. Užili jsme si příjemné odpoledne. Pokochali se novými tvářemi v týmu, zatleskali dvěma gólům, radovali se z možných nových posilna zápas o první a druhé místo jsme nečekali, to jsme věděli, že pohár nebude náš, že naši skončili třetí. Cesta zpátky proběhla poklidným dojmem, za jízdy jsme si nafotili pár MMSek, rozposlali na známé a kamarády.

Dnes je středa, šátek na mém krku znamená jediné. O víkendu jsem se málo oblékla a angína na sebe nenechá dlouho čekat. Přeji všem, kteří mají před sebou dovolenou, nechť si jí užijí a vrátí se v pořádku domů.