A právě nepřítomnost našeho nejslavnějšího hráče má na svědomí jednu premiéru. Pokud mě totiž mé paměti neklamou, pak si Ruda Otepka odbyl svou ligovou premiéru s kapitánskou páskou. A jak mu to slušelo, jeeee. Rozhodně bych jemu nedávala za vinu výkon všech ostatních hráčů na hřišti, do svědomí si musí sáhnout oni sami, proč zápas dopadl jak dopadl. Doufám, že se mi to jen zdá , mám pocit, že všichni zapomínají hrát srdíčkem, hrát pro diváky. Kde je myšlenka fotbalu když vznikal a vzpomeňme si na Klabzubovic otce "nechceme být profesionální tým, chceme totiž hrát pro zábavu a pro diváky. Kde je tahle myšlenka dnes? Ano, doba jde dopředu a bez peněz se dnes nic nedělá, myslím si však, že ale právě to srdíčko a myšlenka hrát pro radost, se úplně vytrácí. Kde jsou ti malí kluci, kteří si čutali před barákem s kamarádama? To samé platí pro diváky, proč nechodí na stadion, proč v tak pěkném počasí si raději sednou na zahrádku u restaurace a popijí ten či onen chladící nápoj?

Asi každého fanouška "srdcaře" napadá spousty myšlenek co by udělal jinak, co by nedělal vůbec a naopak, co by začal dělat, kdyby dostal příležitost hovořit do tréninku nebo managementu firmy. Víte, co bych navrhla já? Aby šli hráči poděkovat fanouškům i když prohrají, aby se začali stýkat s fanoušky, aby udělali nějakou charitativní věc, teď mě napadá např. návštěva dětského odd. v nemocnici. Je dalších spousty možností jak se setkat s fanoušky a věřte, že mně nestačí vidět fotbalisty jednou za čtrnáct dní jen upocené na hřišti. Jak nalákat dál fanoušky, aby to nestálo moc financí a moc času? Promiňte, jsem ženská, takže jsem asi divná, ale přece potěší i úsměv na tváři! Aspoň, že se hráči v rychlosti podepíší malým klukům na kartičky, to se cení...