Díl čtvrtý kapitola čtvrtá
Otázek a odpovědí i po tomto vyhraném zápase může být hodně. Ať už nad neproměněnými šancemi, nad štěstím, které tentokrát stálo na naší straně, nad tím, že jsme dostali jako první gól a také nad tím jak je zvládnutá pořadatelská služba. A nad tím bych se chtěla dneska trošku pozastavit a podivit se...
To, že jsou ostravští fanouškové zvláštní, jsem si myslela už dávno, že jsou mezi nimi dobří fanouškové, s tím také souhlasím, ale co bylo za parchanty, a kdo byl na stadionu potvrdí, že to teda bylo něco. Ještě dneska, den po zápase, mi z toho není moc dobře. Ukradli vlajku. To by mohl být titulek pod nímž by se vyjímala fotografie fanouška, který za to všechno může. Ještě před začátkem zápasu se totiž dostali do našeho sektoru tři blázni. Tihle blázni odcizili a sprostě utrhli vlajku a co udělala pořadatelská služba a policie? Absolutně nic! Sedm sedaček od vlajky seděli dva pořadatelé, jeden z nich pěkný mladík, který mimochodem vyplácel všem ostatním finanční odměnu. Ale za co? Místo, aby pokáral sám sebe a svého kolegu , že nedávali pozor a povídali si spolu, se bavili na účet právě fanoušků, že jim ukradli vlajku. Tak tohle rozhodně nepovažuji za profesionální jednání. A policie? Vždycky jsem se jich zastávala, nevyprávěla nejapné vtipy o našich zdatných mužích, ale stát na konci sektoru, kde se nic nestane a ani nezareagovat na chování zmiňovaných bláznů... Ano, pro ně je to blbá vlajka, hlavně, že jsou v pořádku. A že mi jeden řekne, že mezi ostravské fanoušky nepůjdou, protože se bojí? A kdo jiný by nás měl proboha chránit! Místo toho se pánové jen pousmáli, pokrčili rameny a dál se věnovali pozorování prázdného hřiště. Ale abych nebyla drsná a pořád jen nehudrovala. Aspoň, že je napadlo přejít na druhou stranu a chránit nás.
Všude, kde jsem byla, jsem jako ženská prošla kontrolou, ukazovala baťoh, málem rozebírala svůj drobný mobilní telefon, který by pravděpodobně mohl být terčem útoku... Nikde jsme jako fanklub nevyvolali žádný incident, naopak, sami sebe se navzájem krotíme, aby bylo všechno v pořádku a nikdo nerebeloval. A pak nás na domácím hřišti musí hlídat 10 uniformovaných mužů s baretem na hlavě.
Po tom, co jsem zažila dnes, už mě asi nic nepřekvapí. Už se velmi těším na zápas se Spartou a Libercem, respektive na střed s fanoušky, kteří se u nás také nikdy nechovali příliš slušně... A co na to klub? Mlčí. A co na to pořadatelská služba? Vyplatí 250 Kč každému a s úsměvem na rtech odejde domů.